Blog

Barbora Půtová (Ústav etnologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy)

Předmětem studie je popis a zhodnocení stavu obchodů se suvenýry na pražské Královské cestě, která byla do začátku roku 2020 turisticky nejvytíženější částí Prahy. Obchod se suvenýry a jejich konkrétní podoba jsou přiblíženy na základě ekonomické, ale zejména kulturní a sociální změny, která ovlivnila strukturu nájemníků provozoven a sortiment nabízeného zboží. Studie je založená na výsledcích smíšeného terénního výzkumu realizovaného v letech 2014–2021 za využití metod kvantitativní obsahové analýzy dokumentů a kvalitativního zúčastněného pozorování a polostrukturovaných rozhovorů. Studie si klade za cíl stanovit typologii suvenýru na Královské cestě prosazující se po revoluci v roce 1989. K dosažení cíle byly stanoveny dvě výzkumné otázky. První otázka zjišťuje strukturu nájemníků provozoven a druhá otázka identifikuje sortiment nabízeného zboží a služeb. Studie upozorňuje na procesy inscenované autenticity, autentizace a komodifikace, které proměnily suvenýr v komerční, homogenizovaný a také standardizovaný objekt. Zároveň studie předkládá návrh na postupnou změnu suvenýru na Královské cestě související s nárůstem tuzemského turismu a slow tourismu (pomalý turismus) a nástupem kvalitativního posunu profilu turisty a jeho potřeb a očekávání.

Městský turismus a turistické enklávy v Praze
Městský turismus představuje jednu z hlavních forem převážně krátkodobého cestovního ruchu, jehož rozvoj je spojen s procesy deindustrializace a suburbanizace nastupujícími po druhé světové válce (Spirou 2011). Státy bývalého východního bloku včetně dnešní České republiky začaly na turistický trh vstupovat na začátku 90. let 20. století. Pád železné opony a později vstup do Evropské unie a schengenského prostoru lze považovat za ústřední milníky v historii městského turismu ve střední Evropě. Rozvoj turismu v Praze zaznamenal po roce 1989 expanzivní rozvoj. Praha se stala městem s nejvyšší intenzitou cestovního ruchu ve střední Evropě.¹ Městský turismus změnil nejenom fyzickou strukturu měst, ale způsobil také přechod ze sekundárního k terciárnímu sektoru (terciarizace). Většina měst se transformovala z míst průmyslové výroby do míst spotřeby (Morrison – Coca-Stefaniak 2020). „Některým městům se podařilo přirozeně transformovat z průmyslové pustiny do turistické mekky.“ (Fainstein – Judd 1999: 12) Městský turismus je situován do měst a městských (nerezortních) destinací, v nichž jsou na hustě osídlené a poměrně malé ploše soustředěny rozmanité turistické aktivity. Turismus ve městě není rovnoměrně rozložen v jeho urbanistickém celku. V určitých oblastech se projevuje silná koncentrace turismu – kombinace aktivit, atrakcí a zábavních anebo nákupních funkcí zaměřených na přilákání a uspokojování potřeb, požadavků a očekávání turistů. Tyto oblasti koncentrace se označují jako turistické obchodní čtvrtě (Getz 1993), turistické enklávy (Fainstein – Judd 1999; Judd 2003), turistické oblasti (Pearce 2001; Maitland – Newman 2004) nebo městské turistické okrsky (Hayllar – Griffin 2005; Edwards – Griffin – Hayllar 2008). Rozvoj komunikačních technologií a vstup nízkonákladových aerolinek na trh letecké dopravy ovlivnil návštěvnost měst, jež není striktně vázána na konkrétní sezónu a v mnoha případech doplňuje letní dovolenou (Rončák 2019). Turistická sezóna je ve městech obvykle delší než v jiných typech destinací, převažuje celoroční návštěvnost s vyšší koncentrací turistů na jaře a v létě. „Ve vrcholných letních měsících mnoho obyvatel odjíždí z města, čímž ‚uvolní‘ prostor turistům.“ (Koens – Postma – Papp 2018: 5) Největší množství zahraničních turistů do Prahy míří v dubnu, květnu, červenci a srpnu, zatímco nejnižší počet turistů je zaznamenán v lednu, únoru a listopadu.

Turistické enklávy představují „lineární růst počtu restaurací, stánků s občerstvením, obchodů se sladkostmi a pestrou škálu obchodů s dárkovými předměty a suvenýry, které uspokojují potřeby návštěvníků nakupujících ve volném čase“ (Stansfield – Rickert 1970: 215). V historických městech, k nimž patří Praha, jsou turistické enklávy situovány v centru, zejména na trase Královské cesty, na Starém Městě, Malé Straně a v některých částech Nového Města.² Dochází zde k turistickému přetížení doprovázenému negativními vlivy overturismu a turistifikace (Dumbrovská – Fialová 2016). Turistické enklávy ztrácejí místní obyvatele a mění se v turistické ghetto, v němž se projevuje přelidnění (overcrowding), ztráta kupní síly rezidentů, snížení kvality života a dostupnosti zboží a služeb denní potřeby, vytlačování základních funkcí města (obytná, obslužná, administrativně-správní apod.) a původních obyvatel (turistická gentrifikace), derezidencializace, nárůst potravinových pouští, dopravní kongesce, privatizace veřejných míst nebo nárůst cen nemovitostí. Turismus v Praze charakterizuje znehodnocování vlastního kulturního kapitálu podnikatelskými aktivitami a absence regulace rozvoje, která vyústila do efektu turistické pasti (Pásková 2008). Efekt turistické pasti vystihují „neonové nápisy, levné suvenýry, davy lidí, dopravní ruch a spousta reklamy. Tyto lokality a destinace jsou navenek lesklé a zářivé, ale ve své podstatě jsou jen málo významné“ (O´Halloran 2002: 592). V důsledku efektu turistické pasti nastává zkrácení životního cyklu destinace a prohloubení ekonomické závislosti rezidentů na turismu, které může ohrozit ekonomická krize nebo recese. Praha se v období před nástupem pandemie covidu-19 nacházela na pomezí fáze konsolidace a stagnace. Aktuálně se ocitá na pomezí stagnace a poststagnace. Můžeme očekávat, že návštěvnost a turistické aktivity v turistické enklávě v Praze budou klesat nebo naopak vstoupí do stabilizační nebo dokonce adaptační fáze (Szromek 2019).³

Královská cesta: hlavní pražská turistická enkláva po roce 1989
Královská cesta, zvaná také Korunovační, představuje symbolické označení trasy spojující území Starého Města, Malé Strany a Hradčan, již absolvovali čeští panovníci se svým průvodem při příležitosti korunovace v katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě. Královská cesta zahrnuje síť ulic a řetězec tvořený obytnými domy, paláci, kostely, mostem a několika náměstími, které lemují spojnici protínající historické jádro města. Tyto vertikálně výrazné, významné prvky poutají zájem turistů a fungují jako rozpoznatelné hmotné elementy, které tvoří sekvenci a stanovují způsob pohybu. „Lidé, kteří se obracejí ke vzdáleným významným prvkům, činí to nejen kvůli celkové orientaci, ale ještě častěji to dělají pro jejich symbolický význam.“ (Lynch 2004: 83) Korunovační průvod procházející Královskou cestou vytvářel pouto mezi hlavním městem království a panovníkem, podporoval také Prahu jako historické a kulturní centrum království. Jedná se o trasu, na níž panovník potvrzoval svou roli vládce. Fyzicky i symbolicky po ní vystupoval na místo, odkud svou funkci vykonával. Silueta Pražského hradu vévodí jako neustálý symbolický ukazatel, neboť téměř po celé délce Královské cesty může chodec tento cíl sledovat (Půtová 2016). Charakteristiku cesty určují aktivity, které se v tomto komunikačním koridoru odehrávají. Pražská královská cesta je v posledních třech dekádách hlavní pražskou turistickou enklávou, jejíž obchody jsou orientované především na produkty a služby pro turisty.

Po roce 1989 se na území Královské cesty projevila ekonomická, prostorová i sociální restrukturalizace, která doprovázely procesy revitalizace a komercionalizace (Enyedi 1998; Sýkora 1999). Královská cesta je situována na území Pražské památkové rezervace. Mnohé objekty jsou prohlášeny za národní kulturní památku nebo kulturní památku, a proto podléhají památkové ochraně. Budovy na Královské cestě z tohoto důvodu zasáhla převážně změna funkčního využití, která vedla k nahrazení rezidenčního využití budov jejich komerčním využitím. Nově zavedené tržní hospodářství přineslo liberalizaci cen, řídící se vztahy nabídky a poptávky. V důsledku privatizace a restituce bylo mnoho nemovitostí na Královské cestě převedeno na soukromé osoby a mnohé nemovitosti se navrátily původním majitelům nebo jejich potomkům, jejichž osobní vazby k objektům i k zemi jejich původu se v mnoha případech zpřetrhaly (Klaus 1995; Sýkora 1999, 2001). Tato vlastnická struktura nemovitostí zapříčinila, že obchodní prostory v parteru objektů neprovozují vlastníci nemovitostí (fyzické osoby a firmy), ale jsou v nájmu třetí osoby. Další domy na Královské cestě jsou ve vlastnictví obce, tj. Hlavního města Prahy, která obchodní prostory rovněž pronajímá. Podnikatelsky nejaktivnější skupinou se po roce 1989 staly nelokální subjekty (Čermáková 2012; Dumbrovská 2016).

Královská cesta: důsledky transformace v turistickou enklávu
V rámci smíšeného terénního výzkumu realizovaného v letech 2014–2021 v prostoru Královské cesty byly identifikovány především dva aspekty: 1. struktura nájemníků provozoven, 2. sortiment nabízeného zboží a služeb, jež se v důsledku podílejí na úrovni autenticity turistické enklávy, konstrukci turistických představ a obrazu destinace prostřednictvím suvenýru. Sběr dat proběhl formou kvantitativní obsahové analýzy dokumentů a kvalitativního zúčastněného pozorování a polostrukturovaných osobních rozhovorů. Moje pozice výzkumníka byla od počátku specifická, neboť jsem si zvolila pro svůj výzkum oblast, v níž se pohybuji od dětství. Působila jsem zde tedy od počátku v pozici insidera, jehož předností je důkladné porozumění prostředí a každodenní zkušenost, včetně participace na občanském životě. Tato pozice na jedné straně znamenala zkoumat „ve vlastním ‚hnízdě‘“ (Lofland et al. 2004: 40), na straně druhé mě vedla k přijetí odlišné perspektivy a získání kritického odstupu. Vyžadovala zpochybnění pravdivosti některých myšlenek a způsobu uvažování, které mi byly do té doby vlastní. Zúčastněné pozorování jsem zvolila i z toho důvodu, že dovoluje „dlouhodobé, systematické a reflexivní sledování probíhajících aktivit přímo ve zkoumaném terénu s cílem objevit a reprezentovat sociální život a proces“ (Švaříček – Šeďová a kol. 2007: 143). Zvolená metoda mi umožnila sledovat různé aktéry (turisty, provozovatele, manažery a zaměstnance obchodů orientovaných na turisty a místní rezidenty) či aktivity a zaznamenávat celoroční turistický provoz na Královské cestě a jeho sezónní proměny. Umožnila mi také nahlédnout na situační kontext, odkrýt a interpretovat latentní významy a aktivity. Při zúčastněném pozorování jsem neopomněla ani vizuální stránku prostředí jako determinantu, která ovlivňuje chování a rozhodování aktérů, zejména pak turistů při návštěvě obchodů a nákupu suvenýrů. Pozorování se stalo základním nástrojem při definování suvenýru a jeho typologie na Královské cestě, proto jej doplnilo pořizování fotografií jako nezávislého zdroje informací, emocí a postřehů. Fotografování probíhalo zjevně během pomalého pohybu v terénu, ale také skrytě, pod záminkou jiných činností (Sztompka 2007). Během pozorování jsem vyslechla nahodilé rozhovory mezi aktéry, konkrétně pak mezi turisty a prodejci, turisty a původními obyvateli a turisty navzájem. Některé hypotézy jsem si ověřovala kvalitativní metodou polostrukturovaných rozhovorů s vybranými starousedlíky a průvodci na Královské cestě. Polostrukturované rozhovory byly vedeny podle předem připraveného scénáře a jasně stanoveného okruhů otázek. Tuto metodu jsem zvolila kvůli možnosti vyžadovat další podrobnosti a vysvětlení odpovědí respondentů a také možnosti pokládat doplňující otázky v případě, že se objevily nové či rozšiřující informace. Obsahová analýza se vztahovala na Památkový katalog Národního památkového ústavu a stavebně-historické průzkumy Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v hlavním městě Praze, Katastr nemovitostí ČÚZK, Registr živnostenského podnikání, Obchodní rejstřík a soubor pořízených fotografií. Cílem obsahové analýzy bylo určit četnost výskytu jednotlivých kategorií⁴ a vztahy mezi nimi a odhalit možnou distorzi informací s ohledem na určité aktéry na Královské cestě.

Pokud jde o první sledovaný výzkumný okruh, lze konstatovat, že na vývoji fyzického prostředí a funkčních struktur na Královské cestě měli a doposud stále mají klíčový vliv cizinci. Podnikatelské vakuum vzniklé na začátku 90. let 20. století zaplnili převážně obchodníci z jihovýchodní, východní a střední Evropy. Podnikající imigranti velmi dobře zachytili potenciál na Královské cestě, kde dokázali uplatnit nejenom dosavadní zkušenosti v oblasti turismu v zemi svého původu, ale také interaktivní přístup k živnosti a schopnost orientace v komerčním prostředí hostitelského státu. Provozovny na Královské cestě kladou minimální požadavky na vstupní investice. Zejména prodejny se suvenýry náleží do živnosti ohlašovací (volné), jíž lze podle živnostenského zákona vykonávat jako osoba samostatně výdělečně činná bez dalších podmínek. I když jsou nájmy v této turistické enklávě velmi vysoké, dosahující až statisícových částek, nevyžaduje prodejna suvenýrů vysokou vstupní investici (Hoffman – Musil 1999). Nejvíce zastoupení podnikající imigranti pocházejí z jihovýchodní Evropy (Albánská republika, Republika Bosna a Hercegovina, Bulharská republika, Chorvatská republika, Srbská republika, Turecká republika), obchody dále provozují imigranti z východní Evropy (Ukrajina, Ruská federace, Arménská republika) a střední Evropy (Slovenská republika, Polská republika, Maďarsko). Imigranti z bývalé Jugoslávie vyhledali Českou republiku v první polovině 90. let v období občanské války (Uherek 2003). Jejich příchod odpovídal vzrůstajícímu zájmu zahraničních turistů o Prahu a poptávce po suvenýrech i turistických službách. Podnikající imigranti dokázali zaplnit mezeru na trhu a zároveň definovat základní typy suvenýrů na Královské cestě.⁵ Navzdory klesající návštěvnosti Prahy a koronavirové recesi dvě třetiny podnikajících imigrantů neuvažují o ukončení činnosti, spíše hledají nové podnikatelské strategie.⁶

U druhého sledovaného okruhu bylo na základě zúčastněného pozorování, obsahové analýzy a polostrukturovaných rozhovorů zjištěno, že sortiment nabízeného zboží a služeb se na Královské cestě začal okamžitě proměňovat po roce 1989. Obchody původně cílené na místní obyvatele (potraviny, pekárny, řeznictví a uzenářství, železářství) nahrazovaly obchody se suvenýry, prodejny se sklem a bižuterií anebo kavárny a restaurace s předzahrádkami orientované na zahraniční návštěvníky. Změny zasáhly zejména oblast parteru domů. V nabídce zboží se projevila homogenizace a vztah země původu imigrantů a prodávaného zboží, importovaného převážně z Číny nebo ze zemí původu imigrantů. Převažuje nabídka neautentického zboží, především suvenýrů, které ve většině případů postrádají vazbu na českou kulturu a tradici. Ačkoliv je většina zboží zaměřena na turisty, je možné vyhledat odlišnosti v sortimentu prodávaného zboží podle země původu majitelů provozoven. V prodejnách imigrantů jsou přítomni manažeři prodeje a zejména prodavači, kteří jsou zpravidla také imigranty z jihovýchodní a východní Evropy nebo střední Asie. Prodavači v obchodech pracují na živnostenský list nebo dokonce nelegálně bez pracovně-právního vztahu nebo jiné smlouvy šest dní v týdnu a v sezónách až dvanáct hodin denně. Na Královské cestě se prosadil model etnické ekonomické enklávy, v níž se etničtí podnikatelé prostorově koncentrují a zaměstnávají příslušníky stejného nebo jazykově blízkého etnika (Light – Gold 2000; Čermáková 2008). Podnikající a prodávající imigranti zde sice získali hegemonii, ale nevytvořili paralelní kulturu, v lokalitě nebydlí a své obchody i zboží prezentují jako tuzemské.⁷ Na Královské cestě země původu podnikajících imigrantů i prodavačů nekoresponduje se zeměmi původu turistů, kteří navštěvují Prahu. Turisté převážně přijíždějí ze Spolkové republiky Německo, Velké Británie, Spojených států amerických, Italské republiky, v posledních letech narůstá také počet turistů z Ruské federace a Čínské lidové republiky. V důsledku pandemie covidu-19 navštěvují Prahu i nadále turisté ze Spolkové republiky Německo a z Velké Británie, nově převažují turisté z Polské a Slovenské republiky (Prague City Tourism 2017, 2018, 2019, 2020, 2021; Český statistický úřad 2021b).

Typologie suvenýru na Královské cestě
Nízký sociální a ekonomický kapitál obyvatel po roce 1989 a neschopnost rychlé adaptace na nové tržní podmínky vyústily k segregaci lokálních artefaktů a zavedení neautentických, standardizovaných a sériově vyráběných suvenýrů na Královské cestě, které neodpovídají lokální nebo regionální kultuře a historii (Peters 2011). Podnikající imigranti se volbou suvenýrů zapojili do procesů globalizace, kapitalismu a konzumerismu. Sériová výroba suvenýrů se rozšířila již po druhé světové válce, kdy se turismus začal stávat výsadou nižší a vyšší střední vrstvy v západní společnosti. Sériově vyráběné suvenýry postupně zaplnily trhy, tržiště a obchody, které nabízejí řady podobně nebo stejně vypadajících předmětů, denně doplňovaných pro další skupiny přijíždějících turistů (Paraskevaidis – Andriotis 2015). Tyto suvenýry, importované z jihovýchodní a východní Evropy a Číny, reprezentují destinaci a podílejí se na tvorbě jejího obrazu. Pro insidera je nepochopitelné, jak mohou na Královské cestě jako hlavní suvenýry dominovat například ruské matrjošky, beranice nebo části sovětských uniforem. V 90. letech však přetrvával obraz Prahy jako země okupované Sovětským svazem. Především západní turisté v tomto období nedokázali rozlišovat mezi jednotlivými státy bývalého východního bloku.⁸ Tendenčně zvolené suvenýry odpovídaly aktuální historické perspektivě, ale jejich zastoupení v současné nabídce postrádá opodstatnění. Každá destinace je neustále apropriována, přisvojována a proměňována novými nastupujícími generacemi. Pracující imigranti dokázali reagovat na Královskou cestu tím, že si ji přizpůsobili (Lefebvre 1991). Nabídku suvenýrů rozšířili o další standardizované a homogenizované suvenýry a dárkové předměty odpovídající požadavkům turistů, z nichž mnozí očekávají určité typy produktů a úroveň obeznámenosti s těmito produkty. Jedná se rovněž o důsledek absence řízení a regulace rozvoje turismu, koncepce, marketingových nástrojů a strategického plánu rozvoje na Královské cestě po roce 1989. Za jediné regulační mechanismy lze pokládat územní plán hlavního města Prahy a památkovou ochranu budov. Další problém spočívá v povrchním vztahu provozovatelů obchodů k historii a kulturnímu dědictví destinace Prahy a nevyspělosti z hlediska etiky podnikání. Převažující podoba suvenýru od 90. let 20. století až do současnosti zároveň odpovídá neřízenému rozvoji komerčních aktivit spojených s turismem v historickém jádru Prahy, včetně Královské cesty.
Suvenýry dostupné a nabízené na Královské cestě je možné rozčlenit do pěti kategorií: obrazové, přírodní, symbolické, odkazující (značky) a lokální produkty (Gordon 1986).⁹ Obrazový suvenýr představuje nejrozšířenější typ suvenýru, který zahrnuje pohlednice, ilustrované a obrazové knihy, katalogy, brožury a průvodce Prahou a fotografie pořízené na Královské cestě. Pohlednic existuje široká nabídka, od dobových černobílých pohlednic přes pohlednice dřevěné až po pohlednice barevné nebo 3D pohlednice. Často je charakterizuje úprava nebo specifický úhel pohledu konkrétního místa z historické Prahy, jež zdůrazňují dokonalost a jedinečnost destinace a naplňují turistické představy o destinaci. Fotografie mohou zachycovat části Prahy, samotného turistu i jeho blízké, v mnoha případech kolemjdoucí chodce a další turisty. Tyto personalizované fotografie se proměňují v důležitou součást turistického zážitku, neboť potvrzují, že turista destinaci navštívil. Fotografie jsou „stopy autentické zkušenosti“ (Stewart 1984: 135). Přírodní suvenýr může charakterizovat přírodní materiál nebo se jedná o objekty, jako jsou úlomky hornin, písek, trávy, mušle, kosti nebo šišky. Na Královské cestě k přírodním suvenýrům patří nejčastěji dlažební kostky (kočičí hlavy), různé kameny¹⁰ nebo úlomky kamenů z historických plastik a památek, nejčastěji z kostela Panny Marie před Týnem, Karlova mostu nebo katedrály svatého Víta, Václava a Vojtěcha. Pokud je však přírodní suvenýr „odvezen a přinesen do prostředí obývacího pokoje, promění se ve významnou ikonu. V novém kontextu je sakralizován a prostoupen silou všemožných asociací spojených s jeho původním prostředím“ (Gordon 1986: 142). 

Symbolické suvenýry reprezentují sériově vyráběné suvenýry, které jsou na Královské cestě zastoupeny ze dvou třetin. „Vyvolávají zakódovanou nebo zkrácenou zprávu o místě nebo období, z něhož pocházejí.“ (Gordon 1986: 142) Tento typ suvenýru vystihuje metonymický charakter, protože používá atributy a části fyzického kontextu (krajiny), aby odkazoval na město jako celek. Vše, co je přímo odvozeno z urbanistické a architektonické tvářnosti města, bude považováno za metonymický odkaz na Prahu (Geeraerts 2002). Tyto suvenýry doplňuje motiv pamětihodnosti, symbolu anebo významné osobnosti spojené s Prahou, jež jsou ztvárněny realisticky, v trojrozměrném provedení, stylizovaně nebo ve zkresleném měřítku. Jedná se například o hrníčky, sklenice, talíře a další užitkové předměty, propisovačky, tužky, magnetky, klíčenky, tácky a podložky, trička, mikiny a další oděvy, tašky, šátky, peněženky, hodinky a jiné doplňky, plyšové hračky a dřevěné loutky. Symbolické suvenýry dále tvoří repliky a miniatury památek (Stewart 1984), k nimž patří Staroměstský orloj, Karlův most nebo Pražský hrad. Symbolické suvenýry reprezentují nejenom pamětihodnosti, ale osobnosti české historie (Karel IV., Franz Kafka), literární postavy (voják Švejk, Golem) a pohádkové postavy (Krteček, Spejbl a Hurvínek). Osobnosti a postavy vstupují i do sériově vyráběných hraček, jako jsou plyšové hračky, maňásci nebo loutky. Některé suvenýry doplňují reprodukované motivy z umělecké tvorby českých malířů, jako jsou ženské alegorie nebo florální motivy Alfonse Muchy. Symbolický suvenýr odkazuje na konkrétní destinaci, kterou by měl turistovi po návratu domů připomínat. Suvenýry jako matrjoška (ruská bábuška) nebo různé odznaky jsou z této perspektivy projevem geograficky přemístěné autenticity a vykonstruované reality. Tyto suvenýry reprezentují jinou geografickou oblast nebo region než navštívenou turistickou destinaci (Hashi- moto – Telfer 2007; Půtová 2018; Dumbrovská – Fialová 2020). Na Královské cestě jsou dokonce zastoupeny obchody nabízející převážné ruské suvenýry. Geograficky přemístěná autenticita se na Královské cestě vztahuje i k suvenýrům s reprodukovanými motivy z tvorby rakouského malíře Gustava Klimta nebo nizozemského malíře Vincenta van Gogha.

Odkazující suvenýry sice nedisponují schopností odkazovat na konkrétní destinaci, ale tuto vlastnost získávají na základě označení, slova nebo nápisu, specifikujícího danou zemi, město nebo pamětihodnost. Podobně jako u symbolického suvenýru i sem můžeme zařadit hrníčky, půllitry, sklenice, talíře, popelníky a další užitkové předměty, propisovačky, tužky, magnetky, klíčenky, tácky, trička, mikiny a další oděvy, tašky, šátky, peněženky, hodinky a jiné doplňky. Na těchto sériově vyráběných suvenýrech se nachází slova nebo slovní spojení Czech Republic, Prague/Praha, Prague Bohemia, I love Prague, I love Czech Beer, Praha Drinking Team nebo Born to be Wild Prague. Jsou to mystifikující zaklínadla, jež „dávají moc tam, kde předtím nikdy nebyla“ (Gordon 1986: 142). Tričko bez nápisu je běžnou komoditou, až nápis jej proměňuje v suvenýr a nositele emocionální hodnoty. Do odkazujícího suvenýru se řadí smaltované uliční tabule s názvy hlavních pražských ulic. Další specifickou skupinou odkazujících suvenýrů na Královské cestě jsou vyšívané oděvy a kuchyňské textilie jako zástěry, ubrusy nebo kuchyňské rukavice a chňapky, které si turista může zakoupit s již vyšitým nápisem.¹¹ Požadované slovo však může být před jeho zraky vyšito na šicím stroji. 

Lokální produkty jsou specifické a tradiční v dané destinaci. Jedná se o širokou škálu produktů, k nimž patří lokální pokrmy, sladkosti a potraviny, alkohol, oděvy a řemeslné artefakty. U lokálního produktu se očekává, že byl v místě původu zhotoven. Tím získává na své unikátnosti a autenticitě. K lokálním sladkostem a lahůdkám se na Královské cestě řadí staročeský/staropražský trdelník (trdlo),¹² české lívance,¹³ český perník¹⁴ a karlovarské oplatky, v zimních měsících pečené kaštany¹⁵. S trdelníkem a karlovarskými oplatkami je také spojena geograficky přemístěná autenticita. Regionální pokrmy jsou zastoupeny oplatky, pokrmy lokálně neautentické pak trdelníkem. Lokální alkohol představují plzeňské pivo, karlovarská becherovka, moravská slivovice a svařené víno¹⁶. I když pivo a becherovku spojuje regionální charakter, mezi Čechy a zahraničními turisty se projevuje odlišné vnímání. Zatímco zahraniční návštěvník vnímá pivo na obecné úrovni (české pivo) a nerozlišuje mezi jednotlivými značkami, pro Čecha mají jednotlivé značky regionální charakter, odlišnou chuť i kvalitu a v některých případech dokonce tvoří aspekt regionální identity. Regionální úroveň zastoupení je v turismu zčásti nebo zcela potlačena z důvodu obecné propagace a očekávání neznalosti místní kultury ze strany turistů. Mezi lokálními oděvy se nachází další příklad geograficky přemístěné autenticity – ruská beranice (ušanka) a sovětské uniformy.
 
Lokální řemeslné artefakty představují heterogenní skupinu zboží, k nimž se řadí české sklo a křišťál, český porcelán, český granát a vltavín, české loutky, české dřevěné hračky, česká lidová řemesla a český výtvarný design. V České republice má sklářství staletou tradici a český křišťál je v zahraničí ceněným artiklem. Na Královské cestě můžeme vyhledat specializované prodejny skla a křišťálu, jako jsou Moser, Swarovski, Erpet Bohemia Crystal a Crystal Direct plus s.r.o., v nichž se prodávají produkty opatřené certifikátem deklarujícím pravost a původ zboží, tradiční materiál a technologii. Na Královské cestě je zároveň možné zakoupit křišťálové lustry, vázy, popelníky, skleněné miniatury a bižuterii v obchodech se suvenýry, jež jsou obvykle označovány Bohemia Crystals nebo Bohemia Jewellery. Toto zboží však není certifikované, jeho původ je nejasný a nesplňuje standardy kvality, což zpochybňuje a snižuje nejenom kvalitu a tradici českého skla a křišťálu, ale také kvalitu turistického zážitku.¹⁷ Mnozí turisté se navíc domnívají, že kupují skutečně autentický suvenýr z důvodu jeho vysoké ceny. Autenticita je klíčovou složkou produkce lokálních suvenýrů. Turisté, kteří je vyhledávají, požadují ruční výrobu, protože jsou přesvědčeni, že tyto produkty jsou původní, jedinečné a originální oproti sériově vyráběným suvenýrům. Analogická situace doprovází šperky z českého granátu a vltavíny. Na Královské cestě má své zastoupení pouze jeden certifikovaný prodejce¹⁸ s českými granáty.¹⁹ Český porcelán reprezentuje na Královské cestě zejména karlovarský porcelán a tzv. cibulák s modrými rostlinnými motivy. Zpravidla ani Čech není schopný rozeznat rozdíl mezi pravým a falešným cibulákem, případně mezi cibulákem první a druhé jakosti.²⁰ O to těžší, resp. prakticky nemožná je identifikace pro turistu, který je na Královské cestě navíc vystaven padělkům cibuláku z Číny. České loutky a loutkářství jsou od roku 2016 (spolu se slovenským loutkářstvím) zapsány v Seznamu světového nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Ovšem na prodej loutek a dalších dřevěných výrobků se na Královské cestě zaměřují pouze čtyři obchody, z nichž pouze některé nabízí kvalitní dřevěné hračky od českých výrobců.²¹ Levnější a sériově vyráběné loutky jsou součástí nabídky většiny obchodů se suvenýry. V těchto obchodech jsou nabízeny repliky Spejbla a Hurvínka nebo vojáka Švejka, které doplňují pohádkové bytosti (princezna, drak, král), momentální poptávce odpovídající filmoví hrdinové nebo Pinocchio, ale i silikonové masky herců, politiků a dalších zahraničních osobností.

K výrobkům českých lidových řemesel se na Královské cestě řadí velikonoční kraslice, různé vánoční ozdoby, krojované panenky a figurky z kukuřičného šustí. Obchody se suvenýry zaplňují celoročně především dřevěné kraslice či porcelánová vejce zdobená jako Fabergého vejce, jejichž původ ovšem souvisí s tradicí ruské pravoslavné církve.²² České malované skleněné vánoční ozdoby, především ve tvaru koule nebo rakety s glitry, doplňují sortiment mnoha obchodů na Královské cestě, z nichž některé nabízejí sériově vyráběné ozdoby z východní a střední Evropy. Krojované panenky jsou ručně zhotoveným regionálním produktem, jenž přibližuje české, moravské i slovenské kroje.²³ Výrobky z kukuřičného šustí zahrnují nejčastěji figurky (panenky, andílky, zvířata) nebo vánoční betlém; i v tomto případě se však jedná o regionální produkt.²⁴ Regionální řemeslné produkty a řemeslníky cíleně podporuje česká společnost Manufaktura, jež má na Královské cestě tři obchody. Její sortiment tvoří kromě panenek z kukuřičného šustí, textilu z modrotisku, malovaných kraslic, svíček z včelího vosku a dřevěných hraček také přírodní kosmetika z českých přírodních surovin. Na Královské cestě se za posledních osm let projevilo úsilí o prosazení současného designu a designových suvenýrů mladých českých autorů, které lze považovat za nastínění cesty možného pozitivního vývoje v oblasti suvenýru. Ukázkami této cesty jsou Debut Gallery a Local Artists, prosazující lokální tvůrce, designovou produkci i ruční řemeslnou výrobu.²⁵

Vnímání suvenýru a jeho autenticity na Královské cestě 
Vnímání suvenýru, úroveň autenticity a turistického zážitku na Královské cestě ovlivňuje i způsob jeho prezentace a prodeje nebo přístup prodejců k zákazníkům (turistům). U obchodů se suvenýry často schází koncepce a uspořádání nabízených produktů i interiéru prodejny. „Atributy obchodu jsou inherentní vlastností obchodu, jež zákazníci používají při rozhodování, ve kterém obchodu nakupovat.“ (Swanson 2004: 366) Suvenýry jsou vystavené ve velkém množství, bez tematického členění a bez dostatečného rozestupu mezi regály. Prodejci ve vztahu k zákazníkům nevykazují vysoké profesionální jednání. „Prodavač nás vyhodil a ještě řval, ať nás hned přejede tramvaj. A to jsme chtěli jen účet. Nebyl to Čech, ale pocházel z rusky mluvící země.“ (Respondent SM) Prodejce charakterizuje nízká jazyková kompetence, nedostatečnost v oblasti znalosti prodávaného zboží, přesnosti a pravdivosti poskytovaných informací o suvenýru a současně malá historická znalost Královské cesty i celé turistické destinace. Osobní zkušenosti turistů s nákupem suvenýrů jsou zásadní pro jejich pozdější vnímání destinace. V prezentaci suvenýru sehrává roli označení obchodu,²⁶ jehož výloha²⁷ propojuje interiér a exteriér provozovny. Provozovatelé prodejen v mnoha případech nerespektují bohatství architektury a historickou hodnotu Královské cesty, která navzdory pravidlům a požadavkům jednotlivých úřadů zůstává skryta pod oparem vizuálního smogu. Přispívají k němu zejména unifikované nosiče reklamy, loga značek nebo označení sortimentu, které lze zakoupit uvnitř provozovny. „Evidentně jde o obchodní model, s minimálními náklady maximalizovat zisk. A od toho se vše odvíjí.“ (Respondent PZ) Hodnotu objektu i provozovny esteticky degradují reklamní prvky v agresivní barevnosti, z nekvalitního materiálu, v nepřiměřeném rozměru i počtu, velkoplošné polepy a nápisy, fotografie, tabu- le zboží a slevové nabídky (Drápalová 2020). Označení prodejny je výpovědí o úrovni nabízeného zboží, které by turistu mělo motivovat ke vstupu do obchodu, výběru a nakupování suvenýrů. Většina turistů totiž nepovažuje dovolenou za kompletní, pokud se její součástí nestane nakupování suvenýrů.

Na Královské cestě se v označení obchodů se suvenýry uplatňuje inscenovaná autenticita, v níž jsou turisté přesvědčováni o původnosti, pravosti a věrohodnosti suvenýru (MacCannell 1973). Obchody zdobí názvy Bohemia Crystal, Czech Souvenirs, Souvenir Praha nebo Made by Prague. Turisté mají tendenci kupovat suvenýry, které jsou sémanticky spojené s navštívenou destinací, a to nápisem na odkazujícím suvenýru nebo nápisem na prodejně. Pokud je adjektivum české použito jako název obchodu i značka například skla, získává specifický význam a věrohodnost. Sklo je hmotným suvenýrem z cest konkrétního turisty a také záznamem Prahy v konkrétním historickém okamžiku. Suvenýr je možné z tohoto hlediska identifikovat jako reprezentaci destinace, města, regionu nebo národa. V budoucnosti se může stát přímým podnětem k návratu do destinace, a to i pro jedince, kteří ho dostali darem. Turisté na Královské cestě se mohou domnívat, že zakoupené suvenýry v těchto prodejnách nesou pečeť ryzí a nefalšované autenticity. Za autentický není považován pouze originál, ale také přesvědčivá kopie, replika nebo reprodukce (Bruner 1994). Atributy spojené se suvenýry,²⁸ které jsou hodnoceny jako autentické, totiž variují na základě typologie turisty a turismu, ale také podle délky pobytu, počtu předchozích návštěv destinace, úrovně turistických zkušeností, věkové kategorie, dosaženého vzdělání, sociálního statusu, výše příjmu nebo osobních preferencí (Littrell – Anderson – Brown 1993).

Rozlišování skutečné autenticity od inscenované nemusí být natolik důležité jako pocity turistů vážící se k suvenýru. Ten vyvolává emoce, které se objevují při jeho nákupu a pro vlastníka utváří hodnotu nezapomenutelného zážitku a přítomnosti v destinaci. Turista zpravidla vybírá suvenýr z nabídky, která je k dispozici na konkrétním místě (Půtová 2019). Ačkoliv může být nespokojený s typem i kvalitou a provedením suvenýru na Královské cestě, nejedná se o překážku bránící jeho nákupu. Symbolický odkaz na místo, v němž je suvenýr zakoupen, stále zvyšuje autenticitu i úroveň vnímání suvenýru. Odkazující suvenýry, které obsahují zobrazení pamětihodností na Královské cestě nebo například nápis Praha, jsou tak považovány za autentické, i když je zřejmé, že navozují inscenovanou autenticitu. Mnozí turisté si dokonce uvědomují, že se nejedná o lokální výrobek. „Všeobecně se domnívám, že návštěvníci si tuto skutečnost uvědomují, ale nijak se tím netrápí. Dále bude záležet na vkusu, kultivovanosti turisty.“ (Respondent PZ) I za těchto okolností jsou zejména odkazující suvenýry považovány za typické pro destinaci, v níž jsou nabízeny a prodávány. Symbolicky zůstávají spojeny s konkrétním místem a osobní zkušeností. Prodlužují turistický zážitek a hrají důležitou roli jako hmotný důkaz z pohledu první osoby (turista, který disponuje zkušeností a suvenýry) i z pohledu třetí osoby (přátelé, sousedé nebo příbuz-ní, kteří dostali a vlastní suvenýr, aniž by zažili destinaci nebo čas jeho získání). „Já si myslím, že turistům ani nejde o lokální výrobek, oni se nad tím tak dalece vůbec nezamýšlí. Chtějí něco, čeho se doma dotknou a vzpomenou si na Prahu.“ (Respondent IP) Proto se neautentický a sériově vyráběný suvenýr může proměnit v hodnotný a mimořádný objekt (Ingold 2007; Haldrup – Larsen 2010). Jeho materiální hodnota je překonána emocionální hodnotou, jež je napojena na cestovní příběh turisty a konkrétní časový úsek v osobní historii turisty. Po návratu domů je suvenýr podobně jako vzácný artefakt z depozitáře vystavený na komodách, policích, krbových římsách nebo umístěný na dveřích ledniček.

Královskou cestu jako destinaci turisté vnímají nejenom vizuálně, kdy se obchod a suvenýr stávají primárními prvky, ale i dalšími smysly. Smysly ovlivňují zkušenost turisty a jsou důležitou součástí tvorby destinace, která posiluje individuální paměť a spojení mezi turisty a městem. Vizuální dojmy vytváří obraz prostoru, zvukové a hmatové dojmy vtiskují prostoru jedinečný charakter, chuť ovlivňuje význam prostoru a vůně umožňuje evokovat vzpomínky na dané město. Destinace je jedinečný konglomerát památek, zvuků, vůní, textur, chutí a teplotních podmínek (Thibaud 2011). Královskou cestu je možné tělesně prožívat, cítit, poslouchat i chutnat. Turista cítí vůně obchodů a poskytovatelů masážních a regeneračních služeb (esenciální oleje a masti), pokrmů (pizza, lívance, trdelník a další sladkosti) a nápojů (pivo a svařené víno), několika málo stromů a rostlin v květináčích na předzahrádkách, v parném létě vůni prudkého deště, zápach dopravních prostředků a odpadků a při přechodu Karlova mostu vůni Vltavy. Tělem může turista vnímat chodníky, zejména nerovnoměrnost kočičích hlav, tvary a plochy stavebních objektů, obchody, jejich exteriér i interiér a neúmyslné doteky prodejců nebo dalších turistů během pohybu v úsecích Královské cesty. Turista slyší reprodukovanou hudbu vycházející z prodejen suvenýrů, živou hudbu pouliční produkce nebo koncertů, hluk z kamenných restaurací a předzahrádek, klimatizace a větráků, výklad a instrukce průvodců turistických skupin, pokřikování ostatních turistů, možná nesrozumitelnou diskusi Pražanů, rytmus stavebních prací a hluk automobilové dopravy. Chuť turista zapojuje při konzumaci jak českých, tak zahraničních pokrmů, sladkostí a nealkoholických nebo alkoholických nápojů. 

Potenciál a budoucnost suvenýru na Královské cestě 
Suvenýr se na Královské cestě stal hlavním aktérem dramaturgického slovníku autenticity, autentizace a komodifikace. Autenticita je „sociálně konstruovaný koncept a jeho sociální […] konotace proto není daná, ale lze ji vyjednávat“ (Cohen 1988: 374). Prostředí Královské cesty charakterizuje inscenovaná autenticita, která primárně skrývá nepůvodní prvky v podobě suvenýru nabízeného převážně zahraničními prodejci v obchodech zahraničních provozovatelů. Hlavním produktem těchto obchodů jsou komerční, standardizované a sériově vyráběné suvenýry, které mohou snižovat jedinečnost konkrétního objektu nebo přímo obraz destinace. Vývoj podoby suvenýru na Královské cestě od 90. let
20. století do současnosti je důsledkem specifického projevu horké autentizace, která představuje imanentní, repetitivní a neformálně performativní proces utváření, udržování a posilování autenticity objektu (Lindholm 2008; Cohen – Cohen 2012). Zahraniční provozovatelé obchodů se suvenýry působí v této turistické enklávě spontánně, individuálně a bez výrazného marketingového řízení veřejných sektorů, zejména pak Magistrátu hlavního města Prahy. Protože je masově vyráběný suvenýr kontinuálně nabízen již tři dekády, uplatňuje se zde sebeupevňující proces, jenž výskyt těchto neautentických předmětů posiluje. Existence tohoto typu suvenýru závisí na jeho neustále nabídce a prezentaci, na neustálém přesvědčování o jeho autenticitě a akceptaci této autenticity ze strany turisty.

V procesu autentizace je suvenýr potvrzován jako původní, opravdový a originální. Z toho vyplývá, že o kvalitě a typu suvenýru na Královské cestě lze vyjednávat, jeho podoba i významy nejsou fixní. Suvenýry jsou „maličkosti, které skýtají netušené možnosti, když se k nim přistoupí znovu prostřednictvím teorie, doteku, produkce, spotřeby a užití“ (Love – Kohn 2001: 61). Je možné je využít jako strategický nástroj ke konstrukci a vyjednávání národní identity a historie. Na Královské cestě stále dominantně převažují aktéři soukromého sektoru, kterými jsou provozovatelé obchodů se suvenýry usilující zejména o zvyšování tržeb a zisků. Do tohoto procesu by se měl v této fázi vývoje zapojit Magistrát hlavního města Prahy, v jehož zájmu je budování autenticity destinace, podpora tvorby obrazu města a jeho vnější propagace (trh se suvenýry). Možností je budování Prahy na autenticitě, vyplývající z kultury, historického dědictví a životního stylu Pražanů. Zájmem Magistrátu by měl být jak zisk z prodeje suvenýrů a uspokojení poptávky turistů, tak i reprezentace města a šíření povědomí o Praze jako unikátní a nezaměnitelné evropské metropoli.

Magistrát hlavního města Prahy by měl vydat závazná nařízení vztahující se ke Královské cestě a nabídce suvenýrů, jež budou založena na průběžně prováděném výzkumu²⁹ poptávky po suvenýrech, potřeb turistů i místních obyvatel a na analýze a komparaci s jinými zahraničními městy. Pro zlepšení fungování trhu se suvenýry na Královské cestě je důležité motivační prostředí a komunikace hlavního města Prahy se soukromým sektorem, jejímž cílem by bylo rozšíření nabídky kvalitních  suvenýrů, koncepční požadavek inovace a změny produktů provozovatelů obchodů. Magistrát hlavního města Prahy může také omezit počet obchodů se suvenýry ve prospěch obchodů pro místní obyvatele, které se na Královské cestě nacházely před rokem 1989 a na začátku 90. let 20. století. Obchody se suvenýry je možné situovat do izolovaných částí Prahy, odklonit hlavní turistickou trasu do jiných částí Prahy³⁰ nebo zpřístupnit úsek Královské cesty jako živou ulici s dílnami a obchody po vzoru Poble Espanyol v Barceloně. O to více by Praha mohla přilákat turisty, kteří hledají odlišnou a autentickou destinaci s jedinečným kulturním produktem. 

Otevírá se příležitost pro formulaci a konceptualizaci autentického suvenýru,³¹ jenž by využíval místní kulturu (lokální, regionální i národní), domácí tradice a výtvarnou kreativitu. Královská cesta by měla disponovat suvenýry, jež obsahují adekvátní symbolickou hodnotu a odrážejí specifický národní charakter. V tomto pojetí je suvenýr prostředkem, který stanovuje hranice mezi vlastní a cizí kulturou, a upevňuje tak pocit identity, sounáležitosti a příslušnosti (Spooner 1986). Takový suvenýr by měl podporovat výrobce a prodejce regionálních produktů s vazbou na všechny regiony České republiky. Každý suvenýr by charakterizovaly proměnné, k nimž patří příběh produktu, historie a původní i soudobý způsob jeho použití, kvalita zvoleného materiálu, jeho význam pro občany i pro turisty (Buhalis 2000). Kvalita suvenýrů by byla zaručena certifikací, garantující důvěryhodnost, odlišující kvalitní a nekvalitní zboží a zvyšující informovanost spotřebitelů (turistů). Formulaci a konceptualizaci autentického suvenýru rovněž otevírá a vyžaduje aktuální situace. Ještě ve střednědobém výhledu bude globální turismus ovlivněn dopady pandemie covidu-19, které přinesou nárůst tuzemských turistů,³² nové obchodní modely, kva-litativní posun profilu turisty a postupné prosazení slow tourismu (pomalý turismus).³³ Na Královské cestě může být uplatněn cílený marketing zaměřený na skupiny turis¬tů s větším zájmem o destinaci, život v ní a její původní obyvatele. Za těchto okolností dochází k odmítání vykonstruované autenticity, v níž je turista pouze pasivním návštěvníkem, jenž si při honbě za zážitky zapomíná užívat kouzlo okamžiku a vychutnávat každý zážitek (Dickinson – Lumsdon 2010; Clancy 2018). Vliv globalizace by zde proto neměl být patrný. Je žádoucí, aby se Praha odlišovala od ostatních destinací, protože turisté nového typu oceňují a respektují rozmanitost, kvalitu a autenticitu. 

POZNÁMKY:
1. Ročně Prahu navštívilo kolem 8 milionů turistů (Anonym 2020). Nepříznivý vývoj pandemie covidu-19 způsobil, že v roce 2020 Prahu navštívilo 2,18 milionu turistů (Český statistický úřad 2021a).
2. Pojem enklává převzatý z politické geografie vystihuje jasně ohraničené území oddělené od jiného podobného homogenního teritoria. V antropologii turismu užívané sousloví turistická enkláva se může uplatňovat na širší prostor, jehož součástí jsou vedlejší enklávy. Konkrétně Královská cesta je obklopena a prostoupena řadou vedlejších turistických enkláv a prostor, které jsou, nebo mohou být její širší součástí.
3. Například Pražský hrad, nejnavštěvovanější turistický cíl České republiky, zaznamenal v roce 2020 největší pokles návštěvnosti o 80 % a umístil se na čtvrtém místě za AquaPalace Praha (Čestlice), Zoologickou zahradou hl. m. Prahy (Troja) a Lanovou dráhou na Petřín na Malé Straně (Institut turismu 2020, 2021).
4. U každé stavby byly zjišťovány následující indikátory: typ a fáze památkové ochrany nemovitosti, vznik stavby a její základní stavební úpravy, původní i současné využití nemovitosti, vlastník nemovitosti, provozovatel (nájemce) obchodu a sortiment nabízeného zboží a služeb, zejména v oblasti parteru. Indikátory byly ověřovány a doplňovány s rozestupem tří let.
5. Oproti tomu v jedné třetině provozoven podnikají čeští podnikatelé, jejichž zboží se odlišuje od podnikajících imigrantů. Zaměřují se na restaurace, ubytovací zařízení, knihkupectví, divadla nebo směnárny.
6. Mnozí provozovatelé obchody uzavřeli po první nebo druhé vlně pandemie covidu-19 a znovu je otevřeli až v období letních prázdnin v roce 2021, někteří dokonce čekají až na turistickou sezónu v roce 2022.
7. Královská cesta se v některých ohledech přiblížila arabskému tržišti (súku), které figuruje jako socioekonomický mikrosvět, v němž se uplatňuje prostorová lokalizace obchodů, nahodilé a navýšené ceny, zboží různé kvality a původu, levný import nebo padělané výrobky známých značek (Geertz 1978).
8. Dodnes mnoho amerických a australských turistů nedokáže rozlišovat mezi evropskými hlavními městy, která jsou si kulturně, historicky i architektonicky podobná. Velmi obtížné je pro turisty navzájem rozeznávat Prahu, Vídeň a Budapešť (Puczkó – Rátz – Smith 2007).
9. Obchody se suvenýry na Královské cestě zaplňuje široká škála produktů a zboží, které se vymykají kategorizaci – jako kabelky nebo boty. Ve skutečnosti se totiž jedná o běžné velkoobchodní i maloobchodní zboží, dostupné v teritoriu Starého Města i Nového Města za mnohonásobně nižší cenu. Kolorit Královské cesty dokreslují také pouliční umělecké produkce a atrakce, k nimž patří například možnost vyfotografovat se s krajtou nebo holubicí. Statut muzea si v trase Královské cesty volně přisvojují různé atraktivity jako muzea voskových figurín, čokolády, strašidel nebo mučicích nástrojů, které neodpovídají definici muzea a neprezentují žádné kulturní hodnoty.
10. Novým fenoménem, který se objevuje po celé České republice v posledních dvou letech, je malovaný kamínek. Jeho tvůrce ho odloží na turisticky exponovaném místě, např. na kamenné zábradlí Karlova mostu. Nálezce si jej může ponechat, nebo umístit kdekoliv v republice či na světě. Na jedné straně kamínku se nachází malovaný motiv nebo nápis, na druhé straně název skupiny Kamínky, logo Facebooku a PSČ, odkud tvůrce pochází. Nálezce po přidání do facebookové skupiny uvede PSČ a místo, kde kamínek našel. Autor kamínku a členové skupiny mohou sledovat jeho aktuální pohyb.
11. Jedná se o dva obchody Ricami Veronica v Karlově ulici 12/184 a 23/146.
12. Trdelník se rozšířil ve druhé polovině 18. století až do slovenské Skalice. Zde se ve výslužbě usadil maďarský generál a básník József Gvadányi (1725–1801), který do svých služeb přijal kuchaře ze Sedmihradska. Jeho recept na trdelník pronikl i do lidových vrstev. Slovensko pro Skalický trdelník získalo v roce 2005 registrovanou ochrannou známku EU, tzv. CHZO, neboli chráněné zeměpisné označení. CHZO představuje informaci o provenienci výrobku (Dinka 2021). Provozovateli obchodů na Královské cestě je trdelník vyhledáván z důvodu vysokého zisku, jednoduché přípravy a prezentace pečení na kovovém válci v žáru dřevěného uhlí před turisty.
13. Lívance představují tradiční český moučník, jehož historie sahá do Rakouska-Uherska.
14. V Nerudově 9/254 se nachází Gingerbread museum a řemeslná pekárna specializovaná zejména na český perník.
15. Nabídka pečených kaštanů je jednou z mála tradičních lahůdek, které nabízely prodavačky vybavené pojízdnými kamínky v ulicích staré Prahy v 19. století.
16. Nabízené svařené víno na Královské cestě je většinou již hotové zakoupené, proto je jeho chuť velmi sladká a málo kořeněná. Nejedná se o žádnou zvláštní směs koření, kterou by si prodejce doma namíchal a mohl prodávat jako vlastní recepturu.
17. Problém spočívá v nedostatečném systému certifikace produktů a jeho institucionálním ukotvení v českém právním řádu.
18. Podniková prodejna Granátu Turnov sídlí v Muzeu českého granátu v Karlově 8/186.
19. Ostatní nabízené zboží představují uměle vyrobené kubické zirkonie, pyralmandinové granáty nebo skleněné imitace drahokamů. Pravý český granát je přitom sytě krvavě rudý pyrop (Klečák – Holásek 1972).
20. Pravý cibulák vyrábí Český porcelán a.s. v Dubí u Teplic, falešný a levnější cibulák (kolekce Saphyr a Natalie) pak vyrábí Porcelánka Thun (Chládek – Nová 1991).
21. Dřevěné hračky a loutky českých firem, družstev a malých řemeslných dílen jsou zastoupeny v obchodě Hračky U Zlatého lva v Celetné 32/568.
22. V období velikonočních svátků se na Královské cestě objevují stánky s kraslicemi různých velikostí a druhů (slepičí, kachní, husí), které nabízí prodejci a zároveň tvůrci těchto kraslic.
23. Výrobou krojovaných panenek se zabývá Lidová tvorba, družstvo umělecké výroby, Uherský Brod, jako jediná firma v České republice.
24. Využívání kukuřičného šustí k výrobě dekorativních figurek bylo rozšířené v oblastech, kde se pěstovala kukuřice, především na jižní Moravě a na Slovensku.
25. Podobnou strategii zvolily i obchody Pragtique v Mostecké 20/45 a Lípa na Malém náměstí 4/138, uzavřené z důvodu pandemie covidu-19, které spolupracovaly s tuzemskými výrobci, řemeslníky a výtvarníky, i charitativními organizacemi.
26. Na základě § 17 odst. 7 a 8 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, musí označení provozovny obsahovat obchodní firmu nebo název nebo jméno a příjmení podnikatele a jeho identifikační číslo. Další požadavky k označení provozovny na Královské cestě i v Praze stanovují a regulují Odbor památkové péče a Odbor živnostenský a občanskosprávní Magistrátu hlavního města Prahy a Stavební úřad městské části Praha 1.
27. Zejména parter, výkladec a výstrč.
28. Míru autenticity turista připisuje suvenýru na základě různých kritérií a atributů, k nimž patří původ, materiál, kvalita a úroveň ztvárnění, cenová dostupnost, jedinečnost a odlišnost od ostatních v dané destinaci i ve srovnání se suvenýry, které si turista zakoupil v minulosti.
29. Charakterem činnosti tomu odpovídá společnost Prague City Tourism. Je to příspěvková organizace, jejímž zřizovatelem je hlavní město Praha. Budování autenticity na Královské cestě by proto zajišťovala v souladu se zájmy svého zřizovatele.
30. Větší rozprostření turistických cílů v historickém jádru města i mimo něj dovoluje prezentovat neobjevené části Prahy, jako například Holešovice, Výstaviště nebo Karlín. Rozšíření turistů mimo přetížené části navíc snižuje únik příjmů z turismu, protože podporuje rozvoj malého a středního podnikání v lokalitách mimo centrum (Makovský et al. 2016).
31. Při jeho formulaci je potřeba zohlednit následující okruhy otázek. Co představuje suvenýr? Jaká je zpráva, kterou má vyjádřit? Jaký sděluje příběh? Co připomíná? Jaké hodnoty obsahuje? Jakým způsobem by se měl obsah v suvenýru projevit? Kdo bude zajišťovat prodej suvenýru?
32. Tuzemští turisté cestují opakovaně, vyjadřují vysokou ochotu k návratu, většinou dobře znají Prahu, jejich interakce s místními obyvateli je vyšší, jejich návštěvnost nemá výrazné sezonní výkyvy.
33. Městská část Praha 1 reagovala na masivní odliv turistů v důsledku pandemie covidu-19 koncepčním návrhem na restart ekonomiky v centru hlavního města, v němž zdůraznila příležitosti současné doby pro Prahu, k nimž zařadila orientaci na turismus s vyšší přidanou hodnotou, kvalitativní posun profilu zákazníka, udržitelný cestovní ruch, digitalizaci centra města a vytvoření jasné koncepce rozvoje města (Městská část Praha 1 2020).

K nejvíce zastoupeným sériově vyráběným suvenýrům patří ruské matrjošky s tradičními i moderními motivy. Foto Barbora Půtová

Trička s různými nápisy jako Praha, Prague nebo Praha Drinking Team se řadí k odkazujícím suvenýrům. Foto Barbora Půtová

Odkazující suvenýr může na Královské cestě vzniknout přímo před očima turisty – vyšitý nápis na šicím stroji. Foto Barbora Půtová

S trdelníkem je spojena geograficky přemístěná autenticita, jeho původ totiž sahá do Sedmihradska (dnešní Rumunsko). Foto Barbora Půtová

Český granát, produkt lokálních řemeslných artefaktů, je na Královské cestě prodáván v obchodech se suvenýry bez certifikátu o pravosti. Foto Barbora Půtová

Jedna z mála specializovaných prodejen na křišťál Swarovski představuje lokální řemeslné artefakty. Foto Martin Frouz

Krojované panenky jsou ručně zhotoveným produktem, který lze
zařadit do lokálních řemeslných artefaktů. Foto Barbora Půtová

Sériově vyráběné loutky doplňují nabídku většiny obchodů se suvenýry. Foto Barbora Půtová