Blog

Václav Michalička Muzeum Novojičínska – Centrum tradičních technologií Příbor

Užitečný plevel
Jen málokdo nebyl kopřivou popálen. Je to rostlina, kterou každý zná a nejeden člověk se jí rád vyhne. Ale již mnohem méně lidí ví, že se také jedná o kvalitní surovinu, kterou lze využít ke zhotovení celé řady užitečných věcí. Ačkoliv je vnímána zejména jako plevel, či v pozitivnějším případě jako léčivá bylina, spektrum možností jejího zužitkování bylo vždy velmi pestré. Minimálně od doby bronzové sloužilo vlákno této rostliny ke zhotovování tkanin a stále i v 21. století láká mnohé výrobce jeho potenciálnost uplatnění v textilní produkci. 
Již při snaze ulomit vzrostlou kopřivu lze t pozorovat velkou pevnost lýka, jehož samotné oddělení od dřevitého stonku není nijak náročné. To nejjednodušší okamžité, ale účinné zpracování v dnešní době ovládají lidé zabývající se technikami přežití ve volné přírodě (bushcraft). Ti sloupávají čerstvé lýko kopřivy a prakticky na koleni bez použití nástrojů dovedou zhotovit z ručně děleného, nijak nečesaného vlákna skutečně velmi pevné provázky a šňůry s širokou škálou praktického využití. Pečlivěji připraveným lýkem, které pevně stáčejí pouze v dlaních, jsou schopni upravit nit upotřebitelnou i k jednoduchému sešívání. Během jedné hodiny lze podle zručnosti a zvolené techniky, vycházející z požadovaných vlastností výsledného výrobku, zhotovit několik metrů vázacího materiálu.

Využití kopřivových vláken je doloženo od pravěku
Patrně zatím nejstarším bezpečně doloženým výrobkem z kopřivového vlákna je velmi tenká nit. Jedná se o mediálně dobře známý nález pravěkého muže Ötziho z ledovce v oblasti Ötztalských Alp (objeveného v roce 1991 ve výšce 3 210 m n. m.), který žil před 5 000 lety. Ten měl ve své výbavě šípy, při jejichž konstrukci byly v případě upevnění ptačích letek použity nitě z kopřivového vlákna. Nitě o síle 0,15 mm byly velmi kvalitně zpracované a spředené, což svědčí o jisté rutině při zacházení s tímto materiálem. 
K nejstarším hmotným archeologickým nálezům kopřivové textilie patří jemná tkanina objevená na sídlišti Voldtofte v Dánsku. K jejímu zhotovení došlo mezi lety 940 až 750 př. n. l. a nacházela se v jedné z nejbohatších hrobových výbav z doby bronzové, které dosud byly v Dánsku prozkoumány. Touto tkaninou byly obaleny zpopelněné ostatky uložené v bronzové urně. 
Velmi důležitým nálezem pro poznání odívání v dávné minulosti se stala takzvaná žena z Huldremose, nalezená v bažinách na území Dánska. Tělo asi čtyřicetileté ženy pochází z doby římské a lze ho časově zařadit do rozmezí 160 př. n. l. – 340 n. l. Žena vysokého společenského postavení na sobě měla velmi dobře zachovaný vlněný oděv. Důkladné vyšetření ženského těla ukázalo, že nejvnitřnější část oblečení byla z rostlinných vláken, která jsou pro pokožku mnohem příjemnější. Ačkoliv určení rostliny nebylo potvrzeno se stoprocentní jistotou, analýzy připouštějí, že by se s velkou pravděpodobností mělo jednat o kopřivu.
Nejstarší potvrzené nálezy textilií zhotovených z kopřivových vláken z území České republiky pocházejí z archeologických výzkumů na velkomoravské sídelní aglomeraci Břeclav-Pohansko. Na povrchu některých kovových předmětů, které byly jako milodary vkládány do hrobů, byly objeveny drobné pozůstatky textilií. Ve spojitosti s kopřivovým materiálem představovaly zásadní nález železná ozdobná kovová schránka a železná ostruha ze dvou dětských hrobů. Na těchto dvou předmětech se v korozní vrstvě podařilo rozeznat textilní struktury, jejichž vlákna bylo možné identifikovat na základě elektronové mikroskopie skutečně jako kopřivová.

Kopřivové vlákno v 19. století
Používání kopřivové příze je bezpečně doloženo pro 18. a 19. století prakticky po celé Evropě nejen na základě písemných pramenů, ale také prostřednictvím dochovaných artefaktů. V muzeu ve Vysokém Mýtě se nacházejí čtyři sukně z počátku 19. století, které byly zhotovené z kombinovaného materiálu. Na osnovu byly použity nitě z vlákna kopřivového a v útku z vlněného. Tato kombinace rostlinného a živočišného materiálu nebyla nijak neobvyklá a je možné se s ní setkat samozřejmě i u jiných než kopřivových tkanin. Přinášela i určité výhody, kdy se pevnější a méně pružná rostlinná příze umisťovala zejména do osnovy. 
Stejně ojedinělým dokladem využívání kopřivového vlákna jsou kalhoty z oblasti okolo Nového Jičína rovněž z první poloviny 19. století. Jedná se o mužské kalhoty vyhotovené ze sukna, které netvořila pouze zvalchovaná vlna, ale jak potvrdila mikroskopická analýza, byla k ní také v určitém množství přimíchána vlákna kopřivová.
 
Nejmladší doklady o zpracování kopřivového vlákna v lidovém prostředí
Nejmladší údaje, které se podařilo badatelům získat z výzkumů s pamětníky, dokumentují situaci na počátku 20. století. Na území dnešního Slovenska docházelo ke zpracování kopřivového vlákna pomocí jednoduchých rukodělných technik ještě začátkem 20. století. Informace z terénních výzkumů na Slovensku z oblasti Kysuc přinesly velmi zajímavé poznatky o fenoménu domácího zpracování kopřivové příze v obcích Dunajov, Staškov, Riečnica, Harvelka, Horný Vadičov či Vychylovka. Právě ve Vychylovce byly objeveny v roce 2015 tři pytle, u nichž mikroskopická analýza potvrdila, že jsou celé vyrobené z vlákna kopřivy dvoudomé. 
Kopřivové vlákno se ve zmiňovaných obcích zpracovávalo jak samostatně, tak se přidávalo ke konopí či lnu. Kopřivy sklízeli a připravovali z nich předivo především lidé, kteří neměli možnost nasít si vlastní len. Sbírali pouze divoce rostoucí vysoké kopřivy. Většinou jednoduchá kopřivová příze se upotřebila zejména na hrubší plátno k výrobě pytlů a plachet na trávu i seno. 

Kopřivové krajky
Nejemnějšími výrobky z kopřivového vlákna byly paličkované krajky. Z kopřivového lýka je možné důkladným zpracováním získat předením velmi jemnou přízi, která po vyvaření dostává bílou barvu s charakteristickým žlutavým nádechem (od smetanové k barvě zralého obilí). Právě ta sloužila k produkci paličkovaných krajek, jež byly značně oblíbené a rozšířené. Zhotovování kopřivových krajek je bezpečně doloženo především pro 17. až 19. století a tyto krajky sloužily k výzdobě lněného, ale i bavlněného materiálu. Kopřivové krajky se paličkovaly zejména v lokalitách proslulých krajkářskou produkcí. Doložená je jejich výroba ve Vamberku, jihomoravském Podluží a na Slovensku v okolí Nového Mesta nad Váhom či v Seredi. 
Kopřivová krajka se objevovala obzvlášť na archaických a obřadních součástech ženského oděvu. Byly to například plachty úvodnice, koutní plachty, vínky, šatky, čepce či límce. 

Kopřivová příze za 1. světové války
Velmi brzy po vypuknutí 1. světové války došlo v Rakousku-Uhersku k ochromení trhu s bavlnou, jutou i vlnou. Nejcitelněji byl patrný katastrofální nedostatek bavlny, a to nejen pro vojenské účely, ale i pro civilní sektor. Tato situace nutně vyžadovala rychlé nouzové řešení. Velká pozornost se soustředila mimo jiné i na kopřivovou přízi, kterou začaly upravovat i některé velké textilní průmyslové podniky. 
Do textilních továren, jež se specializovaly na produkci tkanin z kopřivového vlákna, se dodávaly sesbírané kopřivy. Tehdy vídeňské ministerstvo války zavedlo první hromadný a organizovaný sběr kopřiv, na nějž byli nasazeni vojáci v rekonvalescenci. V následujících letech po propracování sběrné strategie začaly vycházet různé návody a vyhlášky, jakým způsobem by se měly kopřivy sbírat. Sběr kopřiv byl státním aparátem pečlivě sledován a podrobován přísnému dohledu. Kopřivy a kopřivové vlákno mohly být zpracovány pouze pod státní kontrolou, která spadala přímo pod ministerstvo války.
V roce 1918 byla v Kodani ještě před skončením války uspořádána kopřivová výstava. Na ní byl představen široký sortiment výrobků vyprodukovaných z kopřivového vlákna. Prezentován byl kopřivový textil bělený, nebělený i barvený. Jednalo se o tkaniny tenké, určené pro spodní prádlo, i hrubší pro pánské obleky. Dále to byly různé druhy koberců, záclony a provaznické výrobky včetně silných lan. Po první světové válce byla pro nákladnost produkce kopřivového textilu ukončena. 
Velmi specifickým jevem je představa o československé vojenské uniformě z poválečného období, které se přezdívalo kopřivák. Jedná se o zakořeněné mínění, kdy mnozí pamětníci vzpomínají, že nosili na vojně velmi nepříjemné stejnokroje z kopřiv. Za kopřivové bývaly považovány i některé běžně nošené oděvy po druhé světové válce. Jednalo se například o svetry či punčocháče. Vzpomínky na jejich „kousavost“ jsou dodnes silné. Ale ani v tomto případě se nejednalo o kopřivový textil, nýbrž o vlněný. Kopřivové tkaniny jsou ve skutečnosti na nošení vcelku příjemné, dobře absorbují vlhkost a  mají dobré izolační vlastnosti.

Kopřivové vlákno v současnosti
V současné době se objevují na evropském trhu textilie označované jako kopřivové, které jsou ale většinou zhotovené buď z ramie (Boehmeria nivea), nebo z rostliny známé jako kopřiva himálajská (Girardinia diversifolia). Přitom se nejedná přímo o druhy kopřivy, ale o rostliny z čeledi kopřivovité (Urticaceae).
Ramie pochází z Asie a využívání jejích vláken k výrobě textilu je doloženo již od starověku. Disponuje hedvábně lesklými vlákny, příjemnými na omak. Pěstuje se především v Číně a Indii. Pěstování kopřivy himálajské je spjato zejména s oblastí Nepálu, ale i v evropských zemích lze zakoupit z jejího vlákna jak oděvy, tak různé textilní doplňky.
Ve 21. století nemá zatím kopřiva dvoudomá v textilní produkci žádné větší uplatnění, stále se však hledají způsoby, jak zefektivnit zpracování kopřivového vlákna, tak aby bylo možné kopřivové tkaniny uvést na trh.
Experimentálnímu zpracování vlákna z kopřivy dvoudomé historickými rukodělnými technologiemi se věnují muzejní pracovníci v Centru tradičních technologií v Příboře (pobočka Muzea Novojičínska, Česká republika), kteří se tak snaží upozornit na kulturní význam této všem známé rostliny.

Kopřivové šaty vyrobené původními technologiemi